Naše dílna se nachází v krásné horské vísce Jamné nad Orlicí ležící na úpatí Suchého vrchu v Orlických horách. V jejím okolí se rozkládají hluboké lesy, a proto měli místní obyvatelé vždy dobrý přístup ke kvalitnímu dřevu. To je také důvodem, proč v Jamném vyrůstaly v dávné minulosti dřevařské dílny jako houby po dešti. A to nejen truhlářské, ale i dřevkařské pro potřeby řady místních kartáčníků.
Tu naši dílnu založil v roce 1930 sekerník František Černohous (1885 - 1974). Bylo to krátce poté, co mu v roce 1929 vyhořel vodní mlýn a on se rozhodl nadále pokračovat ve stejné budově pouze v dřevařské výrobě. Proto se u nás také dodnes říká "ve mlejně". Přítomnost velkého množství rodin s příjmením Černohous v Jamném totiž vyžadovala potřebu rozlišovat různé nositele jména Černohous přezdívkami, jak poukazuje i tato poměrně zábavná rozhlasová reportáž. František se ve své produkci zaměřil především na výrobu bedýnek na pivo, limonády, kompoty apod., přičemž hlavním odběratelem byla společnost Fruta ze sousedního Jablonného nad Orlicí.
Zkušenosti převzal po Františkovi jeho syn Jaroslav Černohous (1920 - 2004), který po druhé světové válce, kdy byl totálně nasazen v severním Německu (viz zde), posunul zaměření dílny více k truhlářské výrobě. Jeho velkým koníčkem bylo také soustružení.
V 50. letech 20. století byla dílna zavřena v důsledku nátlaku komunistického režimu, výrobní stroje zabaveny (a nikdy nevráceny) pro potřeby Dřevotvaru v Jablonném nad Orlicí, kde Jaroslav i se svojí ženou Vlastou později pracoval. Později se k nim přidal také jejich syn Jaroslav Černohous (*1952), který se vyučil v Hradci Králové truhlářem a spolu se svým otcem po Sametové revoluci obnovil provoz dílny "ve mlejně", ve které od roku 1995 podniká. Vyrábí nábytek, okna, dveře, schody, podlahy, obložení a občas se pustí i do drobné tesařiny.
No a já se jmenuji Tomáš Černohous (*1987), František byl můj praděda, Jaroslav st. děda a Jaroslav ml. je můj táta. Truhlařinu jsem nestudoval, ovšem dědovi i tátovi jsem se od dětství motal pod nohama a taky se toho od nich spousty naučil. Jezdili jsme do lesa kácet stromy, řezali z nich fošny a trámy, skládali je do štůsů a v dílně pak tvořili. Do dílny si do dneška chodím prací se dřevem odpočinout a experimentovat. Baví mě kombinovat dřevo s jinými materiály a rekonstruovat starý nábytek.
Zkušenosti převzal po Františkovi jeho syn Jaroslav Černohous (1920 - 2004), který po druhé světové válce, kdy byl totálně nasazen v severním Německu (viz zde), posunul zaměření dílny více k truhlářské výrobě. Jeho velkým koníčkem bylo také soustružení.
V 50. letech 20. století byla dílna zavřena v důsledku nátlaku komunistického režimu, výrobní stroje zabaveny (a nikdy nevráceny) pro potřeby Dřevotvaru v Jablonném nad Orlicí, kde Jaroslav i se svojí ženou Vlastou později pracoval. Později se k nim přidal také jejich syn Jaroslav Černohous (*1952), který se vyučil v Hradci Králové truhlářem a spolu se svým otcem po Sametové revoluci obnovil provoz dílny "ve mlejně", ve které od roku 1995 podniká. Vyrábí nábytek, okna, dveře, schody, podlahy, obložení a občas se pustí i do drobné tesařiny.
No a já se jmenuji Tomáš Černohous (*1987), František byl můj praděda, Jaroslav st. děda a Jaroslav ml. je můj táta. Truhlařinu jsem nestudoval, ovšem dědovi i tátovi jsem se od dětství motal pod nohama a taky se toho od nich spousty naučil. Jezdili jsme do lesa kácet stromy, řezali z nich fošny a trámy, skládali je do štůsů a v dílně pak tvořili. Do dílny si do dneška chodím prací se dřevem odpočinout a experimentovat. Baví mě kombinovat dřevo s jinými materiály a rekonstruovat starý nábytek.
Truhlařinou se dnes již naše rodina živit nemusí, a proto máme čas se soustředit spíše na specifické projekty, které nás baví. Z toho důvodu také vznikly tyto stránky, kde bychom vám rádi některé naše současné produkty nabídli. Vítejte u nás!
